Momentální situace ozimů na polích

Středa • 20. 4. 2022

Ing. Karel Říha je valné části zemědělské veřejnosti známý zemědělský odborník, který svůj profesní život zasvětil fytopatologii v širším kontextu. Přestože v nedávné době oslavil již 76 narozeniny věnuje stále spoustu času odborné činnosti v roli konzultanta a poradce pro řadu firem vč. naší. V následujících řádcích naleznete výtah z našeho rozhovoru (veden 11.4) věnovanému aktuální situaci na polích.

Zima se letos opět projevila většinově vysokými teplotami vyskytujícími se v několikadenních termínech. Tento fakt vedl k tomu, že půda ani při silnějších mrazech prakticky nezamrzla. Vysoké teploty také vedly k ukončení vývoje a k únorovému předčasnému náletu některých škůdců očekávaných nejméně o tři týdny později. Na rozdíl od toho mrazivé březnové počasí způsobilo na porostech (ale hlavně v sadech) řadu škod.

Ozimy prakticky celé období „zimy“ mohly v různém stupni asimilovat a růst. To se opět výrazně projevilo na nárůstu kořenových krčků u řepky a na častém odumírání „podzimních“ kořenů u obilnin. Podstatným jevem bylo, že rostliny v teplé zimě spotřebovaly velkou část svých zásob živin z podzimu. Na ozimých kulturách bylo plošně zřetelné fialové zbarvení definující nedostatek dusíku popřípadě chladový šok. Došlo k tomu přesto, že na některých lokalitách se v časně jarních rozborech půdy ukázala téměř neuvěřitelná čísla půdní aktivitou uvolněných nitrátů. 



*Jaký je tvůj názor na současný trend používání inhibitorů nitrifikace a inhibitorů ureázy? Jaké lze očekávat problémy v porostech řepky / ozimých obilovin?  A jak případně preventivně zasáhnout (podpora výživného či spíše zdravotního stavu). 

Téměř po celé republice je od ledna výrazný nedostatek srážek. To způsobilo, že regenerační dávky dusíku aplikované v granulátech často velmi dlouhou dobu ležely na povrchu půdy. To ukazuje na velmi dobrou strategii používat stabilizátory dusíku u všech dusíkatých hnojiv. Důsledkem toho, že granule ještě z větší části leží na povrchu půdy je ale velmi pomalý dlouživý růst zejména řepek. Ty doteď dosahovaly maximálně 25 cm výšky s tím, že na jejich velké části jsou ve fázi konec butonizace a ojediněle již v začátku kvetení. Po „nějaké rozumné srážkové činnosti“ se ale situace může obrátit a mimokořenová aplikace P,K a stopových prvků může pak být jedinou preventivní ochranou před nárůstem řídkých pletiv s náchylností k plošnému rozvoji chorob.



*Ledek vápenatý byl kdysi hojně používaným hnojivem, které dnes s nadsázkou známe již jen z vyprávění. Cca před 15 lety se pak na trhu objevila jeho kapalná forma Lovo CaN (a o něco později i Lovo CaN T), které zejména v posledních 5 letech výrazně roste. Původní záměr „stimulačního listového hnojiva“ poměrně rychle přerostl k alternativu DAM apod. hnojivům + našla se i nová aplikační okna (pozdní aplikace v řepce) – je za tím úspěchem tohoto hnojiva obsažený rychle přijatelný vápník a tedy trochu těží z nedostatečného vápnění?

Ukazuje se, že aplikace kapalných forem N hnojiv (od stabilizovaných organických po umělá) je za těchto podmínek účinnější. A jejich aplikace pod povrch ornice by tenhle problém mohla velmi omezit - vyřešit zcela asi ne, ale výrazně tu regeneraci urychlit.

Z této situace může pomoci jen mimokořenová výživa těžko přijatelnými prvky. Je potřeba si uvědomit, že jeden hektar obilniny spotřebuje mezi fází BBCH 30 až 32 pouze 1,5 kg fosforu, téměř identické to je u řepky a fázi prodlužování od jejího „probuzení jarem“ až do výšky 7 cm prodlouženého pupenu. A právě on je možností zefektivnit fotosyntézu a podle mnohaletých zkušeností (více než 16 let) i urychlit nárůst vegetativní hmoty, zlepšit velikost i strukturu kořenové soustavy i prodloužit délku klásku a zlepšit jeho osazení květními orgány. Je samozřejmě nejvhodnější jeho doprovod draslíkem (osmotický tlak při nedostatku vody) a s nižší dávkou dusíku. Optimalizaci příjmu makroživin z půdní zásoby zajistí společná aplikace se stopovými prvky (velmi účinné je kyselé hnojivo Mikrokomplex).

Ale rostlinám v takovýchto podmínkách začíná výrazně chybět vápník a hořčík. Záměrně napsané s velkými písmeny na začátku! Ukazuje se, že tzv. pozdní regenerace ledkem vápenatým, lépe v kapalné formě CaN solu,  Lovo CaNu a Lovo CaNu T, pro případ potřeby hořčíku – je ho potřeba nejméně na 50% ploch, v podobě MgN solu, mají výraznější účinky na rozvoj rostlin a zejména jejich výnosotvorných prvků než samotný dusík. Samozřejmě, že zdravotní stav porostu se po jejich aplikaci jak „na list“, tak do půdy velmi příjemně stabilizuje. Společně s relativně malými dávkami fosforu (nemísit s ním!!) konstatuji, že omezí potřebu požití fungicidů nejméně o jeden zásah! Já to, na rozdíl od vaší firmy, napsat mohu, mám pro to dost čísel a nejenom od vás!

 *Je z pohledu fytopatologa letošní jaro něčím jiné? Případně z dlouhodobějšího pohledu lze pozorovat nějaké trendy změny ve výskytu chorob …?



Zatím se mi podařilo udělat detailní rozbor potvrzený pod mikroskopem z 380 pozemků s ozimy z celé republiky. Výsledkem je:

• Vlivem sucha se z chorob na obilninách stále více vyskytují padlí a Rhizoctonia – kořenomorky na patách a bázích kořenů a stébel. Padlí obecně přestává být problémem při aplikaci thiosíranové formy živin a také při aplikaci elementární síry. Na starých listech se jen občas objevuje Septoria tritici, Septoria nodorum jen na třech vzorcích zcela v začátečním rozvoji. Pravý stéblolam se vyskytuje jen sporadicky a s rozvojem pěstování geneticky odolných odrůd jeho dopad výrazně klesá.
• V několika vzorcích dosáhly obilniny již pokročilé fáze 32 (založeno již i třetí kolénko). Přesto délka klásku zatím nepřekračuje 5 mm! (ošetření popsáno viz výše).
• U řepky se stále častěji projevuje vnitřní podélné praskání kořene začínající v blízkosti kořenového krčku (běžné druhotné tloustnutí v zimě, občas nedostatkem bóru v nově narostlých pletivech). Je buď hnědé (foma) nebo šedé a mokvavé (kořenomorka – stejný patogen jako u obilnin, brambor, řepy, kukuřice soji i hrachu). Kořenomorka se infikuje rostliny většinou na styku kořenového krčku s půdou, pak působí podélné praskliny s „rozvlákněním“ pletiv. Hniloba pak pokračuje dovnitř kořene nebo krčku.
• Přímo na bázi pupenu se v jednotlivých případech vyskytuje fuzariózní rozklad pletiv nebo hniloba plísní šedou (zřejmě se spolupráci s chladovým poškozením vrcholků)
• Fáze prodlužování dosud jen ojediněle vedla k prodloužení většímu než 25 cm, přesto je řepka již ve fázi konec butonizace a místy již v začátku kvetení.
• Možnosti ovlivnění délky stonku i množství květů – tejné jako u obilnin – (N)PK mimokořenově.
• V tomto období se vyplácí využívání růstových stimulátorů/regulátorů (jejich prekurzorů) a současně se základní výživou spolupracujícími prvky-sírou, hořčíkem a opomíjeným selenem! Jen ty stimulátory nesmí nutit rostlinu růst za každou cenu, tedy i při extrémním suchu nebo jiných šokujících podmínek.  Velmi málo jsou používány Nfenoly, o něco častěji například 6polyhydroxymáselná kyselina nebo prekurzory cytokininů. 
• Extrémně rychleji a účinněji jsou živiny přijímány a při současné aplikace hnojiv či pesticidů s humáty z hnědého uhlí nebo některým z alginátů. Jejich doprovod zintenzivní jak výživovou, tak ochrannou účinnost hnojiv/mimokořenové výživy.
• Šíření kořenomorky vlivem sucha je obecným trendem u všech plodin. Ale s použitím tří moderních mořidel (Syngenta, BASF, Bayer) se ve velké části pěstitelských oblastí její bouřlivý rozvoj a hlavně její dopad na rostliny utlumil i  v následných plodinách.

*Co jařiny na co si dát pozor, co sledovat, jaká opatření chystat? Nové technologie pěstování plodin (strip-till, no-till, širokořádkové výsevy …) přináší také nové problémy a potřebu řešení z pohledu výživy a ochrany rostlin – jaké jsou tvé zkušenosti a doporučení?

Nastupující jařiny mají (zatím?) velký problém s klíčením a vzcházením. Proto pokryv půdy meziplodinou (nejlépe vymrzající nebo přirozeně po jednom roce odumírající!!!) je výraznou pomocí. Jenom je potřeba uvažovat jako agronom – nelze používat meziplodiny stejného rodu jako je následně pěstovaná plodina. Mimochodem i ponechávání posklizňových zbytků předplodiny na povrchu půdy bez jakéhokoliv ošeření cílenému k omezení rozvoje rozmnožovacích orgánů patogenů vede k agresivnímu přenosu jejich spór na relativně dlouhé vzdálenosti po větru – jako příklad intenzity šíření spór patogenů slouží provokační metoda ÚKZÚZ na zjišťování odolnosti odrůd obilnin proti chorobám stébel a klasu kdy se na metr čtverečný dávají čtyři padesát centimetrů dlouhé „kusy“ kukuřice z loňské sklizně jako inokulum. Velmi dobré zkušenosti s pokryvem a setím striptilem nebo současném pěstování podplodiny mají kolegové Brant, Šmoger, z organizací SIUZ, ČZU a Mendelu. Na Jižním Slovensku již dlouhodobě pracují dokonce s trvalým pokryvem půdy, kde se každoročně vysévá 8 až deset, vymrzajících nebo samostatně na konci vegetace odumírajících, rostlinných druhů střídajících se podle následné kultury. Výsev je pak do co nejužších stiptilových pásků. Tyto systémy ale musí být době odzkoušené a zkoordinované s osevním postupem a pěstovanou plodinou, pak šetří vodu, živiny se uvolňují z pokryvných druhů a jejich kořeny vedou k zajištění vsakování dešťové vody. „Poněkud“ problematičtější je ale hnojení P,K a stopovými prvky tak, aby pokračovaly dovnitř půdního horizontu pomalu. Tady pak nabírá význam mimokořenová výživa a každoroční aplikace chybějících živin do půdního profilu „do zásobníku“.

Podobně širokořádkové pěstování řepky, máku a dokonce i hybridních obilnin vede k nutnosti zavádění přesného setí, a hnojení pod patu nebo v kořenové oblasti do „zásobníku“ mezi řádky. Ve větraných širokořádkových sponech je nutné omezit celkový výsev počtu semen/zrn na jednotku plochy. Při přehuštění v řádku se násobí konkurence mezi rostlinami a stejně jako u hustého porostu, narůstá počet rostlin významně napadených chorobami.                                                            



*Svět se mění a stále silnější důraz je kladen na ochranu životního prostředí, výrazně tímto trendem je postižen segment klasické ochrany rostlin (snížení spotřeby POR o 50%) jaké zde vidíš možnosti lze alespoň částečně úpravou zvyklostí / změnou používaných přípravků a podpůrných látek si pomoci?

V České republice je používání hnojiv i ochranných prostředků minimalizováno „přirozeně“ poměrem ceny těchto vstupů a ceny vyrobeného produktu. I když je tu používáno méně než 40% těchto vstupů oproti nám sousedním krajinám, EU neuvažuje o diferencovaném přístupu. Je nesmysl očekávat, že omezení vstupů pod úroveň živin odnášených z pole by bylo pro kvalitu půdy a následné výnosy i kvalitu produktů beztrestné. I v „EKO“ hospodaření je nutné výživové prvky vnášet dostatečně velkým množstvím doplňované organické hmoty!

Zejména v letošním roce se řada webinářů týkala možností omezit vstupy (hlavně dusíku). Toho lze dosáhnout jen aplikací dostatečného množství síry, optimálně je dávkování N:S 4:1 odzkoušeno od roku 2002 prof. Richterem a tehdy doc. Hřivnou. V tomto poměru jak u obilnin tak u širokolistých plodin je nejefektivněji využíván dusík a nejlépe funguje zdravotní stav. Jak jsem se už zmínil jsou i další zefektivňovači zabudování dusíku do rostlin – hořík a selen, okrajově i molybden. 

Je ale potřeba konfrontovat ceny vstupů s cenami výkupu produktů. Zatím se ukazuje, že snížení dávky dusíku pod (dosud) povolenou hranici byť jen o 20% by bylo ekonomicky velmi nevýhodné. Proto je nutné si osvojit celou řadu měnících se faktorů – tedy vkládání oživené organické hmoty do půdy, využívání známých faktorů intenzifikace využití jednotlivých živin z půdy a využívání známých výsledků aplikace hnojiv vedoucích k možnosti omezování používání fungicidů při pěstování.

*Klasická minerální hnojiva (zejména dusíkatá) jsou podobně jako POR pod tlakem, navíc aktuální ceny výrazně limitují jejich používání, naopak na vzestupu resp. s potenciálem jsou hnojiva pro mimokořenovou (nesprávně listovou) výživu? Mezi tvé „oblíbence v portfoliu Lovochemie“ dlouhodobě patří thiosíranová hnojiva (zejména SK sol, který mimo jiné vyniká téměř bezproblémovou možností TM), Mikrokomplex (Mn-Cu-Zn) a Lovohumine NP+Zn (zejména pro svůj vysoký obsah /22%P2O5 a přídavku Zn). Najdeš tam další hnojivo, které podle tebe stojí za vyzkoušení / má potenciál do budoucna?



K problematice cen dusíkatých i jiných hnojiv je nutné připomenout to, že:

• Je reálné používat nižší dávky dusíkatých hnojiv v případě využití synergie N výživy s doplněním téměř na celém území republiky chybějící sírou. Fakta jsou známá z prací Richtera, Hřivny (rok 2000), později Lošáka a dalších z Mendelu a Černého a dalších z ČZU. Doplněk síry v jakékoliv formě je také účinný proti šíření houbových chorob! (nejrychlejší formou je thiosíranová, nejpomalejší, ale bez možnosti vyplavení je elementární (neřku-li pyritová) síra. Ta je přeměňována bakteriální činností postupně a podle aktivity půdy, tedy víceméně podle potřeb rostlin.
• Je nutné si uvědomit, že využití dusíku souvisí extrémně i s dosažitelností hořčíku (Mg) a selenu (Se). Ve víceletých pokusech se ukázalo, že využití dusíku v jarním období je reálné výrazně ovlivnit také aplikací relativně velmi malých dávek Zn, Mn a Cu (optimálně v citrátové  formě nebo vázané na aminokyseliny). 
• Stále zůstává faktem, že použití mimokořenové výživy v časném jarním období není jen „třešničkou na dortu“, ale má velmi výrazný vliv na tvorbu a vývoj výnosotvorných částí rostlin – zejména aplikace fosforu a stopových prvků, draslík navíc zvyšuje tenzi/savou sílu buněčných tekutin a omezuje dopad mrazíků a sucha (mrazy často způsobují nejen destrukci buněk krystalizací vody, ale i usychání rostlin nemožností příjmu vody z půdy).
• Druhá stránka současné situace plyne z burzovních cen semen, oleje a zrna, kde se ukazuje, že nárůst je takový, že zejména u řepky „opravňuje k použití normálních dávek“ všech potřebných živin i pesticidů, nejenom dusíku.
• Při soustředění se na řepku ozimou je možné konstatovat, že se v různém rozměru projevily příznaky namrznutí po „odbrždění“ rostlin časnou regenerační výživou dusíkem. Teď zpět ke výskytu poškození zdravotního stavu: viz poznámky výše.

Tradičně na závěr – aktuální souhrnné doporučení:

 

• Regenerační dávka N hnojiva se ještě nedostala (v plné míře) do rostlin. Z toho plynou problémy pomalého nárůstu vegetační hmoty, ale také zpomalený nárůst výnosotvorných prvků – velmi krátký klásek, většinově krátké větve a relativně malý počet rozvinutých květních základů, velká diferenciace nárůstu jednotlivých pater v počtu a kvalitě
• Při případných vodních srážkách dojde v krátké době k přebytku dusíku a s tím spojenému rychlému nárůstu řídkých pletiv u všech plodin
• V rozborech rostlin většinově chybí Ca, Mg, B a P
• V České republice po odsíření průmyslu na většině ploch chybí síra a selen
• Z na předchozích dvou řádcích uvedených chybějících prvků je naprostá většina těch živin, které jsou synergické s fyziologií příjmu a využití dusíku. Podle výsledků Výzkumných ústavů i vysokých škol jasně plyne, že lze „ušetřit“ až 25% dodávaného dusíku zlepšením jeho využití při dosažení podobných výnosů s vyhovující kvalitou
• Vylepšení pevnosti pletiv lze dosáhnout aplikací forem fosforu v kombinaci se zinkem, rychle přijatelným draslíkem a vápníkem a hořčíkem
• U obilnin letos spolu s urychlením vývoje klásků hnojivy pouze nízké dávky CCC (do 0,6 litru/ha).